OwlCastle
664 71Veverská Bítýška
Brno - venkov
e-mail: OwlCastle@seznam.cz

Atomatická řezačka křídel z polystyrenu

Automatická řezačka křídel z polystyrenu
Tentokrát bych se chtěl s vámi podělit o něco, co usnadní práci při vyřezávání křídel.
Ve zkratce si popíšeme klasický postup řezání křídel z polystyrenu pomocí horkého drátu.
Co k tomu potřebujeme? Zdroj s regulací výstupního proudu, odporový drát, šablony s profily vyřezávaného křídla, pilu, materiál ... A co především?!
Především většinou druhého trošku znalého člověka na pomoc při řezání křídla..
No a to bývá často ten největší problém..
Manželky to moc nebaví, navíc když se jim to zrovna nedaří a my jsme z toho nervózní....
Kamarádi modeláři, nebývají často také když potřebujeme zrovna po ruce..
No a tak člověku nezbývá než čekat nebo pátrat jak to udělat bez cizí pomoci.
Nebo spíš jak to udělat, aby se nám to nejlépe udělalo samo...
Že to nejde?? To jsem si zprvu myslel taky..
Ale jde!
 Což jsem kdysi zjistil po půlročním brouzdání po NETu se zadáváním různých indicií vyhledávačům v různých jazycích..
Původní nápad tedy není z mojí hlavy, ale z hlavy RC modeláře, mám pocit, že z Francie... Nemohl jsem se dopátrat zdroje původního nápadu, ale v zásadě je principem shodný, jen s několika vylepšeními či úpravami a zdokonalením. Nedávno odkazy francouzkého původu vložil na RC album přítel BGone: http://aeropic.free.fr/pages/modelisme/decoupe/decoupe.htm
Ale blíže k dosavadnímu vyřezávání: Při vyřezávání křídla s různou hloubkou /délkou/ profilů jsme museli šablony opatřit dělením, tedy stupnicí se stejným počtem dílků jak na hlavním žebru, tak na koncovém žebru /třeba programem Profili 2/.

Při řezání křídla jsme si museli s protější osobou dávat pozor na více věcí: na rychlost tažení, tlak na pilu a především dodržovat s protější osobou shodnou rychlost tažení podle dělení šablon /jeden hlásí a druhý se snaží přizpůsobit rychlost /buď zpomalovat či zrychlovat/...
ALE POZOR!!
Tímto dnem pro vás vše odpadá!!
Nevěříte?
Tak se podívejte na  odkaz nebo důkazné video:
1. díl 
Automatický stroj na řezání křídel z polystyrenu - Pily.
Zde popsaným automatickým řezacím strojem po vzoru rodiny „Flinstounovy" se daří vyrábět /vyřezávat/ perfektní křídla a bez cizí pomoci! Dokonce jen za našeho přihlížení!
A navíc za směšnou cenu!
Věřím, že většina z vás co děláte z polystyrenu již nějakou pilu máte, můžete ji zkusit použít, ale pokud by se nejevila vhodná, nebo ji ještě nemáte, doporučil bych ji zhotovit masivnější a to z důvodu nejen celkové váhy rámové pily, ale především pro pevnost /ne pružnost/ a požadované velikosti budoucích rozpětí.
Lze ji zhotovit také více způsoby, některé si zde také ukážeme jako i jejich možnosti stabilizace, uchycení řezného drátu apod. - které lze vzájemně kombinovat podle námi zvoleného designu, kategorie a navíc možnosti přístupu k různým materiálům.. Jeden ze vzhledů pily vidíte na obrázku.
Pila by se měla dát napnout bez jejího prohnutí a pružení až natolik, že se na ní drát při brnknutí prstem rozezní podobně jako struna na kytaře, čímž později při řezání nezanechává řezný oblouk či ovál způsobený prověšením či prohnutím nenapnutého drátu - nepravidelný řez. 
ZHOTOVENÍ  PILY
Pro automatickou řezačku můžeme vyrobit vhodnou pilu způsoby, podle zvolení druhu aretace pily a to buď zavěšením - šibenicí nebo podvozkem - podpůrným kolečkem nebo různými typy podle vzhledu pily a to:

Pila klasická rámová
Na výrobu pevnější je vhodné použít smrkové, dubové či borové hranolky o průřezu 2,5-3 x 3 cm a délkách 2 ks - 60 cm na svislé stojiny a 1 ks - 105 až 130 cm na  vnitřní vzpěru / tyto rozměry nejsou směrodatné -  jsou na volbě každého z nás a pochopitelně pokud chce někdo menší, tak lze udělat pilu dle vlastních rozměrů. Zde jsou jen rozměry vhodné na řezání tabulí polystyrenu EPS a XPS přes jejich celou délku - což byl u mojí 105cm pro XPS polystyren již problém.
Stojiny se vzpěrou spojíme tak, aby nám vzniklo pomyslné písmeno H tím způsobem, že jedna stojina je se vzpěrou spojená na pevno /slepená/ či skolíkovaná / obr. 2 / a druhá tak, aby se s ní dalo pohybovat, tedy na kloubu, což je potřebné pro došponovávání odporového řezacího drátu.
Obr. 1

Obr. 1

Odporová pila
Obr. 2

Obr. 2

Odporová pila - pevná strana
Obr. 3

Obr. 3

Kloub ramene odporové pily
Obr. 4

Obr. 4

Kloub zhora..
Uchycení vypalovacího odporového drátu je na možnostech i fantazii každého z nás.
Je dobré mít drát na spodním konci stojin a pevně držený / čokoládou - svorkovnicí, šroubem, čelistmi ale lze i pouhým obmotáním apod./.
Na horní konce stojin umístíme pnucí - šponovací provaz, lanko s aretačním kolíkem, dráty s očky a tažnými pružinami nebo mnou nyní používanou kulatinkou se závitem na konci a upraveným šroubem se silnou pružinou. Více napoví obrázky.
Ke každému konci odporové pily uchytíme drát k pile námi zvoleným způsobem, přivedeme k nim napájecí lankové vodiče /průřezu alespoň 1,5mm2/ a pila je připravena k používání jak ručnímu, tak později automatickému se zavěšením ..
Nezapomeňme, že dráty protéká slušný proud, tak je potřeba jeho dokonalé spojení s odporovým drátem, aby nevznikalo přechodové jiskření a vodič se nám nehřál, což by mohlo zapříčinit vzniku požáru. Taktéž při manipulaci s pilou se chráníme před možným popálením či možným škodám na majetku.
Obr. 5

Obr. 5

Strana s pevnou stranou šponovacího šroubu
Obr. 6

Obr. 6

Šponovací šroub s pružinou
Obr. 7

Obr. 7

Jiný způsob šponování pomocí pružiny
Obr. 8

Obr. 8

Jeden ze způsobů uchycení odporového drátu
 Pila luková
Tato pila je ve skutečnosti jednodušší konstrukce a plní funkci stejně dobře jako ta první - klasická. Dá se zhotovit taktéž různými způsoby z různých materiálů např. z laminátové tyčky, kde tětivu jakoby luku tvoří vhodně uchycený odporový drát a samotnou velikostí prohnutí laminátu vzniká potřebné napínací napětí odporového řezacího drátu.
Doprostřed prohnutého oblouku pily uchytíme pohyblivé podpůrné kolečko na podvozkovém drátu nebo připneme zavěšovací háček a luková pila je hotová.. Pochopitelně se stejnými zásadami jako u předchozí popsané. Je-li pila však hodně lehká, umístíme k tětivě / řeznému drátu ) na každé rameno olověné závaží po správný přítlak na šablonu žebra.
Více napoví obrázky.

Pila účková
Je to vlastně jen varianta podobná pile lukové, kde místo prohnutého laminátu máme rovný dřevěný hranol se dvěma šikmo /cca 30°/ vyvrtanými otvory na koncích o průměru námi zvoleného průměru kulatin /ocelových nebo laminátových/ použitých jako ramen pro odporový drát. Pro šponování drátu se zde využívá pružnost ramen kulatin. Zde vlastně silou ramena stlačíme k sobě s pevným uchycením odporového drátu na jednom konci a připevněním při prohnutí ramen na konec druhého ramene jako při pile lukové s tím rozdílem, že se nám na dřevěný hranol podpůrné kolečko lépe montuje.
Samožřejmostí zůstává, že lze tuto pilu také zavěšovat jako u všech variant. Druhou alternativou je použít tenčích trubek a kolen, nebo ohnutí kulatiny či trubky do tvaru jako na obrázku, popřípadě použít tenkých vodařských pozinkovaných trubek s koleny.
Obr. 9

Obr. 9

Háček na zavěšení na šponovací kulatině /šroubu/..
Obr. 10

Obr. 10

Pila luková
Obr. 11

Obr. 11

Pila účková
Obr. 12

Obr. 12

Pila účková z trubek..
Co volit za způsob aretace? Tato otázka má vcelku jednoduchou odpověď.
Pokud máme dosti velkou hloubku pracovního stolu (více než dvojnásobek hlavního - toho většího profilu křídla) lze použít variantu s podpůrným kolečkem.
Nemáme-li dostatečnou hloubku pracovního stolu vzhledem k délce řezaného profilu, potom nám nezbývá, než řešit situaci zavěšením pily, čímž odpadá polovina pracovní plochy na jízdu podpůrného kolečka pily za křídlem..  
Příklad: Chceme-li řezat obdélníkové křídlo nebo lichoběžníkové křídlo, kde je profil (u lichoběžníkového ten větší) např. 30cm, tak u zavěšené pily nám stačí hloubka pracovní plochy cca 35-40cm, kdežto u pily s podpůrným ostruhovým kolečkem nejméně 65-70 cm - kvůli ploše pro kolečko za samotným křídlem.. Ostatní rozhodnutí je již na vás..
Na závěr výborný tip pro vás:
Vyhovující, levný, ověřený a velmi dobrý je např. nerezový drát do CO2 svářeček průměru 0,4-0,8mm. Výhodou je, že nerezaví, je oproti kupovaným odporovým drátům na řezání levný a stačí mu na jakoukoli délku proud 4-5A.

Zhotovení zdrojů s regulací.

Pro ty, kteří chtějí teprve začít, mám několik možností.. Pro ty, kteří již svůj zdroj mají zajetý a jsou s ním spokojeni navrhuji tento odstavec klidně přeskočit - i když ..... Co kdyby ...

 1. Zdroj s regulací na primárním vinutí /strana přívodu 240V/

Použít lze jakýkoliv transformátor s proudem na sekundárním vinutí (strana s nižším napětím) ideálně 12 - 24V s proudem okolo 5-8A ale i více (nejen v závislosti na délce a zvolení druhu odporového řezacího drátu). Jako regulátor lze použít jak regulátor výkonu ze starého vysavače, tak triakový či tyristorový regulátor svitu žárovek (stmívač) a to i přes to, že se většinou nedoporučuje na indukční zátěže, - přes to však bezproblémově funguje. Tento zdroj je snad nejjednodušší, nejrychlejší z hlediska zhotovení. Avšak mě moc neoslovil.. Nelíbí se mi primární regulace.

 2. S regulací na sekundárním vinutí /strana s nižším napětím/ pomocí tyristorové či triakové regulace.

Tato varianta se mi zamlouvá z hlediska nejen bezpečnosti o něco í více. Zapojení pro tyristorovou či triakovou regulaci zde nebudu rozvíjet, na internetu lze totiž najít mnoho zapojení. Zde je však již zapotřebí trošku ovládat i elektroniku - avšak dají se i zakoupit již hotové, nebo jako moduly v různých elektronických prodejnách.

 3. Pomocí staršího zdroje do PC s úpravami pro naše potřeby.

Zde také zájemce navedu na internetové stránky, zde jich najdou také nepřeberné množství. Jen třeba hledat třeba: zdroj z PC, regulovatelný zdroj z PC nebo zdroj z PC na řezání polystyrenu jak na Seznamu, tak na Google.. Pro ty neznalé v manipulaci a úpravách v elektronice však nedoporučuji pro možný úraz el. proudem.

 4. Pomocí jednoduché, funkční nabíječky autobaterií s regulací.

Nabíječku si lze koupit, ale i zhotovit. Při koupi je jen třeba vybírat nabíječku s regulací výstupního proudu. Tuto metodu používám já osobně, neboť nabíječka autobaterií není nikdy k zahození a nezahálí většinou od jara do zimy někde v koutě ladem.. Tak jsme si popsali zhotovení pily. Každý si snad vybral svého favorita, popsali jsme si něco o zdrojích k nim..  Pro ty co jsou znalí elektroniky a měli by zájem o zdroj popsaný nakonec, mohu doporučit vyčkat si, zanedlouho tento zdroj - nabíječku jako regulovatelný zdroj uveřejním..

2. díl

Automatický stroj na řezání křídel z polystyrenu - zdroj 2 v 1

Zdroj pro odporovou pilu, automatická nabíječka Pb baterií - 2v1

Původně jsem pochopitelně spekuloval nad autotransformátorem, zdrojem z PC, regulací na primárním vinutí transformátoru apod..
Nakonec nejjednodušší a nejschůdnější cestu jsem vyzkoušel, až nakonec - Murphyho zákon..
Blíže napoví základní schéma zapojení  nebo sofistikovanější.
Tuto poslední metodu vcelku doporučuji všem, kteří jsou fajnšmekry nejen pro kvalitní řezání odporovou pilou, ale i motoristy, kteří chtějí pro své baterie trochu luxusu - ne jen cpát je proudem a hlídat je.
Já osobně jsem si zmíněnou variantu velmi oblíbil. Jak pro kvalitní regulaci zmíněné pily, tak i komfort a veliké možnosti variabilnosti nabíjení různých druhů Pb baterií s automatickým ukončením nabíjení a přechodu do jen tzv. udržovacího režimu a to od motocyklových 6V až po 24V autobusové..  
Záleží vše vlastně pouze na zvoleném transformátoru (jeho napětí na sekundáru a výkonu) a zvoleném vstupních a koncových polovodičů (tedy jeho maximální povolené průchodnosti proudu). Plošný spoj lze použít stejný jako na obrázku nebo si můžete vytvořit vlastní, podle vámi vybraných a použitých součástek.
Na dalším obrázku je pohled ze strany součástek ( součástky se mohou lišit, podle vámi zvolených )..
Budete-li uvažovat o nabíječce pro max. běžné autobaterie do 65Ah/12V potom stačí transformátor 15V/100 - 120W tedy s výstupem cca 6,5-8A.
Tento dostačuje s přehledem jak na autobaterie, tak i žhavení pil na řezání polystyrenu pro naše účely. Navíc - lze použít při můstkovém usměrnění nebo dvoucestném usměrnění u transformátoru s vyvedeným středem jako regulovatelný zdroj od 1,5V do cca 18V a proudu do 7,5A - což se nám často také hodí...
Zdroj - nabíječku si trošku popíšeme:
Při provozu jako nabíječka se zvolí koncové napětí /dle druhu, stáří a kapacity baterie/, nastaví se počáteční nabíjecí proud a to je vše.. Baterie nebo i jednotlivý článek se dobíjí a automaticky podle nastaveného koncového napětí na baterii snižuje proud až na tzv. udržovací - několik mA..  Tedy lze nechat nabíjet třeba přes víkend. Zvolené napětí baterie nebo článku a počáteční nabíjecí proud se dá nastavovat potenciometry P1 a P2.
Jen POZOR!
Při totálně vybité baterii se nastavený počáteční proud po naformátování samočinně zvýší!!
Je tedy potřeba na nabíječku umístnit vhodný jistič, který by při opomenutí vypnul a po chvíli nabíjení znovu zkontrolovat a snížit počáteční nabíjecí proud.
Při provozu jako zdroj k odporové pile stačí do kleštin upnout jejich vodiče, zapnout jistič na výstupu, nastavit vhodný proud pro pilu potenciometrem a můžeme řezat..
Podle vlastní zkušenosti bohatě stačí proud v rozmezí od 3,5 - 5A ..
Já pálím při 4 - 4,5A na obou mých pilách, jak úhlové tak velké rámové..
Provoz jako regulovatelný zdroj si nemusíme snad ani popisovat..
Jedním potenciometrem si nastavíme napětí a druhým můžeme regulovat i proud.
Vše však nastavujeme raději přes multimetr - je to přesnější.

Zdroj

Zdroj

Nabíječka jako zdroj k odporopvé pile
Schema

Schema

jednodušší varianty nabíječky
Schema

Schema

vylepšeného zdroje z autonabíječky
Popis funkce zařízení:
Diody usměrňovače volíme podle výkonu transformátoru,( já použil KY719 na 20A a transformátor 24V/500W - tedy až na baterie 200Ah/24V).
 Nabíjecí /regulovaný/ proud je řízený tyristorem (v mém případě pro proud až 25A).
Odpor Rb slouží jako bočník k miliampérmetru nebo lze zakoupit přímo ampérmetr do 10-20A (nebo podle zvoleného max. proudu).
Hlavní ochranou primární části tvoří pojistka Po1 zvolená podle vstupního proudu použitého transformátoru.
Ochranu sekundární - regulované části tvoří jistič F1, který musí být volen s ohledem na max. povolený proud sekundárního vinutí  transformátoru.
Obvod řízené automatiky tyristoru je tvořen tranzistory T2 a T3 a obvod vypínací automatiky tranzistorem T1.
Obvod automatiky tedy tvoří tranzistor T1 a zdroj referenčního napětí, které stabilizují diody D6,D7 a D8.
To je odebíráno z běžce potenciometru P1 a přes omezovací odpor R2 je vedeno na bázi T1, kde je porovnáváno s napětím nabíjené baterie, které je sem vedeno přes ochrannou diodu D10 na emitor stejného tranzistoru, tedy T1.
Potenciometr P1 opatříme ukazatelem a stupnicí pro orientaci, abychom na něm mohli nastavovat napětí, při kterém se má nabíjení baterie či článku přerušit a přepnout do tzv. režimu udržování, tedy dobíjení jen několika mA proti tzv. samovybíjení.
Výhodou je, že lze tímto způsobem mít baterii např. v zimě stále připravenou pro studené starty.
Výhodou stupnice je i ta skutečnost, že lze nabíjet i baterie s již sníženou kapacitou, tedy takové, které již nedosáhnou plného nabití na 100%. Stačí nastavit trošku nižší vypínací napětí a proces se přizpůsobí baterii, kterou zbytečně nepřebíjí vyšším proudem.
Proces nabíjení : Připojíme správně baterii, potenciometry stáhneme na minimum, zapneme spínač síťového napětí S1 a následně jistič F1. Na stupnici potenciometru P1 nastavíme vypínací napětí, při kterém má být baterie přepnuta do režimu udržování (s ohledem na kvalitu baterie). Po tomto kroku nastavujeme opatrně potenciometrem P2 počáteční proud nabíjení, který by obecně neměl přesahovat desetinu kapacity baterie, tedy u akumulátoru 55Ah by měl být počáteční proud max. 5,5A. Tím je nabíjení započato. Akumulátor se nabíjí zvoleným proudem, který je automaticky ubírán podle stavu nabití akumulátoru až na minimální tzv. udržovací proud činící max. několik miliampér, kdy můžeme baterii odpojit. Nepřebíjí se ani po desítkách hodin.
Stupnici P1 však musíme ocejchovat a to se provede následovně: Odpojíme anodu diody D10 od bodu A a na tuto anodu D10 připojíme záporný pól (-) cizího regulovatelného zdroje a voltmetr. Kladný pól zdroje (+) připojíme ke kladné výstupní svorce nabíječe. Na výstupní svorky nabíječe též připojíme zatěžovací odpor, například automobilovou žárovku 12-24V/45 - 80W. Zapneme nabíječku a zvolíme si napětí na regulovatelném zdroji, při kterém má být nabíjení ukončeno ( např.7,1V nebo 13,4V nebo 26,8V s ohledem na transformátor).
Potom otáčíme běžcem potenciometru P1 tak dlouho, dokud např. žárovka nezhasne a na stupnici si zapíšeme údaj, toto opakujeme i s ostatním zvoleným napětím na regulovatelném zdroji - tím máme stupnici ocejchovanou např. 7,1V a 13,4V a 26,8V pro akumulátory 6V, 12V a 24V. Zdroje a nabíječku odpojíme, zátěž taktéž, anodu diody D10 zaletujeme zpět do bodu A - tím je cejchování stupnice hotové.
 Diference mezi napětím nabíjené baterie a mezi napětím kdy přestane nabíjet, závisí na úbytku napětí na diodě D10, přechodu E-B tranzistoru T1 a na odporu R2. Diferenci lze zvětšit větším odporem R2.
Celé zařízení se během provozu zahřívá a je nutné opatřit případné kryty či skříňku větracími otvory a výkonové součástky jako Ty1, D1-D4 /nebo můstek/ opatřit vhodnými chladiči, popřípadě u velkých transformátorů a proudů skříň opatřit ventilátorkem.
Lze zařízení vylepšit i indikacemi např. spálené pojistky na primáru, vypadnutí jističe nabíjení, nebo indikací přítomnosti napětí na sekundární straně apod. Vhodné je i k výstupním svorkám nabíječe připojit voltmetr, který při vypnutém jističi ukazuje napětí na baterii a při zapnutém napětí dobíjecí (při připojené baterii).

Pokud připojíme k nabíjecím svorkám „Odporovou pilu" místo baterie, nastavíme si potenciometrem P2 (vždy z minimální polohy) nám vyhovující proud pro řezání, což bývá řádově 3-5A, dle zvoleného materiálu a průměru řezného drátu, máme připraveno k řezání.
Takto zapojenou pilu s nastavením proudu můžeme ovládat /zapínat i vypínat/ jističem na výstupu zdroje.
No a to je zatím ke zdroji a zároveň automatické nabíječce tak asi vše.
Součástky jsou orientační (které jsem použil ze skladových - šuplíkových zásob), lze je pochopitelně nahradit adekvátními náhradami, např. uvedenými v závorkách.
Při použití Graetzova můstku umístěného na samostatný chladič a umístění tyristoru na přídavný chladič lze plošný spoj zmenšit uříznutím v místech G a H na cca 77 x 70 mm.
Propojení silových částí doporučuji pevnými nebo lankovými měděnými vodiči o průřezu min. 2,5mm2 u vyšších dobíjecích proudů i průřezy většími.
Plošný spoj

Plošný spoj

Plošný spoj autonabíječky ze strany spojů ..
Plošný spoj

Plošný spoj

autonabíječky ze strany součástek ..

Použité součástky:

R1 - 150R
R2 - 2k2
R3 - 560R
R4 - 330R
R5 - 1k2
R6 - 1k2
R7 - 220R
Rb - bočník pro mA
Rx - odpor pro LED
P1 - 5k/N
P2 - M22 (220k/N)
C1 - G22 (220uF/50V)  
C2 - M1 (100n)
D1, D2, D3, D4 - KY719 nebo můstek 25A
D5 - KY722 (1N5408)
D6,D7 - Zenerka 1N5347B  10V/5W
D8 - Zenerka 1N5338B   5,1V/5W
D9 - Zenerka KZ704 (BZX85V008.2)  8,2V/1,3W
D10 - KA501
Ty1 - KT701 (2N6509)
T1,T2 - KF517 (BC557)
T3 - KF507 (BC337)
Tr1 - transformátor 12-28V/6-20A
F1 - jistič (podle transformátoru 6-20A)
Po1 - pojistka transformátoru
S1 - spínač
V - měřidlo 30V
A - měřidlo ( s bočníkem ) 10-20A

Žárovička (LED s odporem) a ventilátor (podle výstupního napětí transformátoru) není nutné při nízkých výkonech použít.. Usměrňovací diody-náhrada: MUR1540G, BYV79/200, BYV42-200 nebo můstky B250C35000, KBPC2501, KBPC3501..

Přeji jen mnoho úspěchů a potěšení s tímto universálním zdrojem a věřím, že budete nadmíru spokojeni tak jako i já..                                                                                                  Tím jsme se dostali přes dvě důležité části čímž je pila a její napájení. Příště se již dostaneme k samotnému stroji "Automatické řezačce křídel z polystyrenu" a její výrobě ....

 3. díl Automatický stroj na řezání křídel z polystyrenu - výroba a jeho sestrojení

V předchozí části jsme si zvolili a vyrobili námi zvolené varianty jak odporové pily, tak zdroj pro žhavení odporového řezacího drátu a zbývá nám již zhotovení toho posledního - tedy automatického řezacího stroje.

Automatický řezací stroj - stavební návod.

Automatický řezací stroj je vlastně soustava kladek a páka se závažím, která je tažným zařízením pily namísto našich a těch dalších potřebných rukou, které se tak těžko shánějí...
Ale blíže ke zhotovení kladek a popisu stroje..
Co k jeho realizaci budeme potřebovat?

Pro automatický stroj potřebujeme :

-    rámovou odporovou pilu - někteří již máme, nebo si ji zhotovíme
-    regulovatelný zdroj - napájení pily - někteří již máme nebo si jej zhotovíme dle návodu
-    4 ks kousky úhelníků L - tzv. vinglů nebo pravoúhle ohnutého plechu hliníku, pozinku či nerezi     popř. U profil - nebo jen dvě dřevěné lišty ( podle varianty námi zvolené )
-    4 ks koleček s drážkou a otvorem - popř. opatřenými ložisky
-    několik šroubků s matkami
-    laťku cca 100-160 cm nebo pásovinu
-    provázek
-    ocelový drátek nebo lanko
-    závaží - třeba i provizorní ( igelitka s pískem )
-    jakoukoli pracovní desku, např. dřevotřísku, starý stůl apod.
-    pro sofistikovanější verzi můžeme použít jednorázový proužkový metr z obchodních řetězců nábytku apod. /Asco, Bauhaus,OBI, IKEA ... / - jen pozor, tyto metry nebývají přesné - jsou víceméně orientační.
-    2ks svorek nebo jiného úchytného zařízení
Některé části jsou k vidění na přiložených obrázcích.

Automatický

Automatický

řezací stroj křídel
Potřebné

Potřebné

doplňky k řezání křídel
Jednodušší

Jednodušší

zhotovení kladek pro řezání
Koncová

Koncová

svislá kladka hlavního žebra

Zhotovení kladek:

Nejprve si připravíme materiál na výrobu kladek..

U jednoduché verze - pomocí lišty nám stačí pouze vodící kolečka s otvorem na kolík či šroubek, které se zasazují do otvorů v liště do požadovaných vzdáleností. Do dřevěné lišty navrtáme pravidelně čelně otvory po např. 15mm až do konce lišty a shora navrtáme taktéž otvory ve stejné vzdálenosti - jen o polovinu vzdálenosti posunuté proti čelním otvorům.

Tuto lištu potom našroubujeme na přední hranu pracovní desky zepředu.

Jedná se o jednodušší způsob. Zde se kolečka zasouvají do vyvrtaných otvorů nahoře vodorovně a zepředu čelně, jak je vidět na obrázku výše.

U sofistikovanějšího způsobu použijeme: 4 ks U profilu , úhelníků L - tzv. vinglů nebo pravoúhle ohnutého plechu hliníku, pozinkovaného plechu či nerezy , 4 ks koleček s drážkou a otvorem - popř. opatřenými ložisky, několik šroubků s matkami.

 

Kladky:

-         První kladka (u hlavního žebra) je zhotovena pouze z jedné svislé osy .

-         Druhá kladka (středová) obsahuje dvě kladky, z níž je jedna vertikální /svislá/ a druhá horizontální /vodorovná/ upevněné spolu tak, aby drážky obou os na sebe přesně v pravoúhlé rovině navazovaly.

-         Třetí kladka (u koncového žebra) je zhotovena pouze z jedné horizontální /vodorovné/ osy.

Poznámka: Při snaze vylepšení a ušetření na materiálu, jsem spojil jak levou tak pravou kladku v jednu univerzální, kterou používám při řezání lichoběžníkových křídel a nemusím tak vést obě lanka jedním kolečkem jako na obrázku níže v popisu řezání křídel a lze ji používat i místo kladky středové.

Do vysoustružených koleček s drážkami /lze použít podobné ze starých skenerů, kopírek či rádií s provázkovým laděním/ jsem vlisoval malá ložiska /pro lehký chod/.

Výroba kladek je hlavně na vás, vaší fantazii či možností materiálových zásob, avšak přené umístění na úchytech je potřeba dodržet tak, aby drážky obou os na sebe přesně v pravoúhlé rovině navazovaly.

Já místo plechu ohnutého do U profilu zvolil úhelník, na něj jsem našrouboval držák se šroubem na upevnění k pracovní desce (lze i koupit), úhelník jsem opatřil zářezem na zobrazování vzdálenosti na nalepeném metru na pracovní desce a šrouby s matkami pro samotné uchycení vodících kladek.

Středová

Středová

kladka
Koncová

Koncová

vodorovná kladka konce křídla
Univerzální

Univerzální

kladka
Držák

Držák

ramene tažné páky

Držák tažné páky

Držák tažné páky jsem zhotovil podobně jako držáky kladek, kde délka šroubu držícího páku tažného zařízení s odstupem od hrany pracovní desky je závislá na vzdálenosti /průměru/ svislého kolečka kladky od hrany stolu. Pokud bychom chtěli páku upevnit ve stejné rovině s hranou, museli bychom ji popustit níže od hrany desky o zmíněný průměr klaky tak, aby páka byla až pod ní.

Pokud máte v úmyslu mít řezačku na stálém místě /nerozebíratelnou k uklizení/ nemusíte tuto část - držák páky dělat tímto způsobem. Zde stačí plech ohnutý podle pracovní desky do Účka s navařeným šroubem jako držáku páky našroubovat vruty přímo na hranu pracovní desky.

Zajištění páky ve výchozí poloze můžete praktikovat různými způsoby a to od vrutu v páce i pracovní desce (zajištěno provázkem) nebo třeba ploškou a spouštěcí pákou, jako jsem si vyrobil třeba já.

 Zhotovení stolu a tažného ramene

Jako pracovní stůl jsem zprvu použil dřevotřísku, avšak později po odzkoušení jsem použil lamino - myslel jsem zprvu, že řezaný polystyren na hrubším podkladě bude lépe sedět a držet, ale drží při jeho zatížení dobře i na laminu, které se později dá použít i pro bezpracné půlení plochy polystyrenu (např. 60mm na 2x cca 30mm) jen s minimálními doplňky navíc.. Zmíním se ke konci článku..

Na tuto pracovní desku jsem si do vhodných míst po stranách nalepil reklamní papírové metry z Aska a Ikey, který se též dá použít na tažné páce a shora ze stran pracovní desky (jak lze vidět na obrázcích) což mi později usnadnilo zdlouhavé manipulování s metrem při nastavování řezu a usazování řezaného materiálu.

Jako tažnou páku lze použít cokoli od dřevěných laťek přes kovové profily až po pásovinu, jen se potom musí upravit výsledné závaží na konci díky různé hmotnosti zvolených táhel..

Já použil měřící ocelovou pásovinu z nějakého stroje, do místa nuly jsem vyvrtal otvor, opatřil jej ložiskem a toto usadil na držák táhla.

 Uchycení - stabilizace klasické odporové pily.

Celou odporovou pilu je potřeba stabilizovat shora nebo podpůrným kolečkem, jak jsme si psali v části o pilách.. Lze ji jednoduše zavěsit /připevnit přes provázek či drát/ na strop pomocí očka, háčku apod. nebo si můžeme zhotovit tzv. šibenici přímo z řezacího stolu nebo při veliké hloubce pracovní desky použít ostruhového kolečka.

Způsob - zavěšení nebo okolečkování nechám na vás, vašich možnostech a vaší fantazii.

Jsou zde však nějaké požadavky a pravidla. Rámová odporová pila nesmí viset kolmo na vyřezávací šablony křídel, ale zešikma v úhlu tak, aby při řezání středová H laťka nenarazila na řezaný materiál - ideální úhel je cca 25-40° od svislé osy.

Samotná pila by neměla být příliš lehká, její hmotnost zabezpečuje správné přitlačení k vodícím žebrům /matrici/ profilů křídla a tím správné řezání. Ani příliš těžká, při těžké pile se řezný drát prohýbá a uprostřed řezaného křídla je profil vyšší než na okrajích, což je do jisté míry potlačováno úhlem naklonění pily samotné při zavěšení - snížení tlaku na řezný drát a správným došponováním drátu.

Zde jsme si vcelku důkladně popsali zhotovení řezacího automatu.

Způsob

Způsob

držení , zajištění a spouštění tažné páky stroje
Uchycení pro

Uchycení pro

zavěšení a stabilizaci řezací pily
Šablony žeber

Šablony žeber

Jiné šablony

Jiné šablony

Tímto jsme se dostali přes tři důležité části čímž je pila, její napájení a zhotovení samotného řezacího automatu. Tím se již dostáváme k závěru - používání stroje "Automatické řezačky křídel z polystyrenu". V něm si popíšeme postup potřebných výpočtů, vlastního sestavení na řezání různých křídel, jejího nastavení, ale i samotné řezání pomoci popsaného automatu.

4. díl Automatický stroj na řezání křídel z polystyrenu - řezání a výpočty

 V předchozí části jsme si zvolili a vyrobili námi zvolené varianty automatického řezacího stroje křídel a nyní se pustíme do postupu sestavení, nastavování a vlastnímu řezání různých křídel.

 Výřez obdélníkového křídla.

Nejprve si zhotovíme nebo vybereme dvě shodné šablony se zvoleným profilem křídla, které pevně uchytíme zboku polystyrénového bloku, ze kterého budeme křídlo řezat. Šablony lze uchytit různými způsoby. Nalepením oboustrannou páskou, přišpendlením přes otvory v šabloně žebra nebo přilepením tavnou pistolí ( což se mi u malých žeber velmi osvědčilo ) apod. Samotné šablony tvořím v programu Profili2 a ty si vyrábím z pozinkovaného tenkého plechu, kterého se většinou válí dost a dost. Jen je tu podmínka perfektně "vyleštit" hranu po které bude řezací drát klouzat.. Opomenutí či špatné opracování může způsobit propalování, vlnky a nepěkný povrch. Lze je ovšem zhotovit i z jiných materiálů jako umakartu, tenké překližky apod. avšak zásada hlaďounkého kluzného povrchu zůstává.. Šablony přichytíme ke zvolenému druhu polystyrenu a odporovou /zavěšenou/ pilu položíme nakloněnou v úhlu řezným drátem na naváděcí část uchycených žeber na kvádru polystyrenu a posuneme na obou stranách k hraně  polystyrenu - počátku řezání.

Poznámka: Pokud chceme řezat negativ /kroucení/ , šablonu na jedné straně křídla upevníme vodorovně a na druhé straně křídla o požadované stupně či mm výše s tím, že náběžné hrany žeber jsou ve shodné rovině /pozor při řezání druhé poloviny křídla - šablony musíme prohodit, abychom neřezali stále jen levé či pravé křídlo dokola/.

Upevníme si na stůl kladky s vodícími kolečky tak, že kladku s vodorovným kolečkem /vůči desce stolu/ umístíme na levou stranu stolu o něco málo dál než je konec křídla s šablonou a na pravou stranu stolu /také s malým odstupem od konce křídla/ umístíme kladku se svislým i vodorovným vodícím kolečkem ( středovou ) podobně jako na obrázcích. Při použití dřevěné lišty s otvory, umístíme kolečka podobně jako na nákresech.

Zatížíme rovnoměrně polystyrénový kvádr deskou se závažím, pytlíkem s pískem apod. proti posunutí na desce při řezání. Lze to řešit i tak, že na pracovní desku /stůl/ podélně s kvádrem přišroubujeme či nalepíme tenkou lištu. Tažný drát, lanko či provázek zachytíme po obou stranách na řezací drát pomocí např. upravených krokodýlků nebo plíšků či háčků, lanko levé strany provlečeme vodorovnou kladkou a pokračujeme přes vodorovnou a svislou kladku na pravé straně (tzv. kladku středovou). Pravou stranu protáhneme pouze přes svislé kolečko středové kladky spolu s lankem levé kladky, obě lanka /provázky či dráty/ lehce našponujeme a přivážeme - upevníme k zajištěné tažné páce do stejného místa jako předešlou. Při použití dvojité středové kladky lanka protáhněte jako na "Dvojitá"..

Páka musí být  po doříznutí délky žebra - profilu nejméně o něco málo výš nad zemí, než je požadovaná hloubka křídla - tedy délka šablony čistého žebra. Zapneme napájení do takto připravené odporové pily, odjistíme páku se závažím a potom pouze sledujeme, jak se bez jakéhokoli přičinění křídlo samo vypaluje - automaticky vyřezává. Po doříznutí vypneme zdroj odporové pily, křídlo zbavíme závaží, otočíme je o 180° /vzhůru nohama/ , zatížíme a celý postup opakujeme. Po doříznutí sejmeme závaží z křídla, odklopíme - oddělíme oba odříznuté materiály a zůstane nám v rukou čistě vyříznutá polovina křídla...                                                                                                                               Hezčí a sofistikovanější - stejně nebo i více, než při nejlepším ručním řezání.

Druhou polovinu křídla jak jsme si psali /při negativu/, řežeme stejně, jen šablonu s pozvednutou odtokovou hranou prohodíme na opačnou stranu - šablony žeber mezi sebou.

Řezání

Řezání

obdélníkového křídla - kladky
Obdélníkové -

Obdélníkové -

křídlo - kladky
Obdélníkové

Obdélníkové

křídlo - kladky na dřevěné liště
Řezání

Řezání

obdélníkového křídla

Co když chceme řezat lichoběžníkové křídlo?!

Nezoufejte! Není problém! Jen si trošku musíme procvičit matematiku či logiku.. Lichoběžníkové křídlo lze automatem taky řezat, jen budeme potřebovat o kladku víc. O kladku se svislým vodícím kolečkem přesně jako na obrázku, kde také použijeme tažné páky pro řezání. Máme-li sestrojenou variantu dřevěné lišty s otvory, rozmístíme kolečka podle výpočtu podobně jako na obrázku s variantou lišt..

 Co bude nutné:

  • -umět vyřešit /vypočítat/ rovnici
  • -použít o jednu kladku navíc
  • -použít dřevěnou tažnou páku s měřidlem /metrem/ nebo pomocí naměření svinovacím metrem

 Vše vypočítáme z rovnice v trojúhelníku jako na obrázku níže nebo znázorněné  i  na  obrázku  s  pilou.

Lsk=(Kž/Hž)xLpk nebo také  Kž/Lsk=Hž/Lpk

 

-        Lsk - délka od kocového žebra ke společné ose - vzdálenost středové kladky

-         - hloubka koncového žebra

-         - hloubka hlavního (kořenového) žebra

-         Lpk -  celková délka od hlavního - kořenového žebra ( pravé kladky ) ke společné ose

 Popíšeme si například řezání levého lichoběžníkového křídla:

Pro řezání lichoběžníkových křídel je potřeba použít tažné páky tak, aby mohla „jít" páka volně až na zem a to s odsazením od hrany stolu tak, aby nebránila vodícím kolečkům tažných provázků na kladkách. Konec bloku polystyrenu na straně kořenového žebra (vpravo) musí být rovnoběžné (vyrovnané čili v zákrytu) s drážkou svislé kladky na pravé straně a drážka levé vodorovné kladky s koncovým žebrem - koncem řezaného křídla. Pozici středového systému kladek (s vodorovným i svislým kolečkem) vypočítáme podle vzorce - rovnice:

Například:

Hlavní žebro:     = 25 cm

Koncové žebro: = 11 cm

Celková délka od hlavního žebra ke společné ose - ose tažné páky, což je tedy od šroubu držícího páku po kořenové žebro /to vpravo/ - nebo jinak: kladka napravo je umístěná - vzdálená od osy páky: Lpk = 98 cm

 Výpočet:  Lsk = (Kž/Hž) x Lpk = (11:25) x 98 = 43,12 cm

To znamená: koncové žebro podělíme hlavním žebrem a násobíme vzdáleností poslední kladky /nejvzdálenější od osy tažné páky - kladky koncového žebra/.

Rovnice výpočtu

Rovnice výpočtu

umístění středové kladky
Řezání

Řezání

lichoběžníkového křídla
Kladka

Kladka

se svislým kolečkem
Kladky

Kladky

na dřevěné liště - lichoběřníkové křídlo

Středovou kladku umístíme tak, aby svislé kolečko této dvojkladky bylo vzdálené v tomto případě 43,1 cm od osy páky a vodící lanka protáhněte kladkami, mírně ale obě shodně našponujte, připevněte do míst na kladce podle výpočtu 43,1cm od středu úchytného šroubu páky.

Jde to i logicky: spouštíme-li páku tak dlouho, dokud místo /nejvzdálenější/ kam jsme umístili poslední kladku není od původní vodorovné pozice spuštěno o délku hlavního žebra tedy 25 cm. Potom metrem jdeme směrem k ose páky a měříme vzdálenost páky od její vodorovné pozice do její stávající tak dlouho, dokud rozdíl nedělá požadovaných 11 cm koncového žebra. Do tohoto místa přišroubujeme středovou kladku a máme naměřeno. Zvedneme tažnou páku do výchozí pozice a jsme připraveni. Na přesnosti bude záviset i výsledný polotovar křídla. Upevnit tažné lanka /provázky/ na páku lze různými způsoby. Zprvu jsem provázek omotával kolem páky a zajistil „kramlíkem" /kolíčkem na prádlo/, později pružinovými kleštinami jak lze vidět i v detailu. Jako závaží se dá pro jednoduchost, variabilnost hmotnosti a levnost použít třeba igelitová taška s pískem. Prostě z toho co dům dá. Nápaditosti se meze nekladou..

Jak jsem řezal synovcovi Lukášovi křídlo o délce 104cm a hloubce hlavního žebra 50,5cm na připravovanou 5,5tinu Curtisse P-40 můžete shlédnout na videu výše..

Ještě jedna variabilita lze u tohoto stolu použít.

Podélné i příčné dělení polystyrénových tabulí

Pokud je řezná šíře vaší pily shodná nebo větší než šíře pracovní desky automatu a máte ji jako přenosnou /ne pevnou/ - dá se použít tato deska i jako automatický přeřezávač nebo dělič tabulí polystyrenu a to jak podélně, tak příčně. Pro příklad máte zásobu polystyrenu o šíři 80mm a potřebovali by jste třeba zrovna polovinu.. Není problém!! Pracovní desku opatříte háčky, zaháknete například o šňůru na prádlo, konstrukci houpačky, zábradlí apod., podložíte spodek tak, aby byla plocha slušně nakloněná, na hrany desky z obou stran připevníte úchyty - držáky jako na obrázku dole, (což mohou být naše kladky) opatřené otvorem shora v upevňovacím suportu a zepředu s otvorem se závitem k zajištění červíkem nebo šroubkem. Do vyvrtaného otvoru vložíme kulatinku s navařeným plíškem se zářezem, naměříme si výšku řezu, tedy zářezu v plíšku od pracovní plochy stolu třeba posuvným měřítkem - šuplerou a zajistíme šroubkem nebo červíkem. Drážky v těchto úchytech jsou pro pověšení pily a jsou posuvné od cca 5mm po 10 cm od plochy stolu /u mě/.

Do drážek požadované vzdálenosti /požadované tloušťky polystyrenu/ nasuneme pilu tak, že ji protáhneme skrz šikmou desku zezadu tak, aby drát byl shora pracovní desky, zasuneme do  zářezů na obou stranách a zavěsíme ji na ně.. Položíme tabuli shora na desku, opřeme o řezací drát pily a zapneme zdroj..   Potom už jenom přihlížíme jak se nám svou váhou polystyren sám přeřezává. Podobným způsobem si můžeme zhotovit i vodící drážky řezného drátu jak v pravém 90°, tak třeba i nastavitelném úhlu a vahou zavěšené pily přeřezávat tabule i příčně a to v různých úhlech, které si nastavíme..

Upozornění:  Při prvním používání či zkoušení je nutno se experimentálně dopátrat přesného nastavení ohřevu /teploty/ drátu pro různé materiály od různých výrobců a nejvhodnější hmotnosti tažného závaží. To vždy závisí na konkrétních provozních podmínkách, materiálu odporového drátu, způsobu zhotovení odporové pily i stroje a druhu použitého materiálu daného vyrobeného řezacího automatu. Tabule polystyrénu XPS mají tendenci se (díky tzv. předpětí vůči horní a spodní hladké ploše) někdy kroutit, či prohýbat..                                                                                               Po každém doříznutí pilou vřele doporučuji ještě za tepla odporový drát otřít do ubrousku /toaletního papíru, papírové utěrky/. Při řezání se na drátu usazuje rozpuštěný polystyren ve formě miniaturních kapiček, opomeneme-li drát delší čas otřít, může se stát, že při dalším řezání se tato kapička uvolní a vpálí nám do materiálu nevzhlednou malou dírku či drážku. Totéž může nastat při zvolení vyšší teploty drátu, příliš pomalém posuvu či zadrhnutí na šabloně žebra. Zde opravdu platí, že čistota je polovina úspěchu..                                                                        Při práci buďte opatrní, pracujete s proudy a teplotami, které mohou způsobit úraz nebo škodu na majetku.                                                                                                               Přeji Vám příjemné chvíle a nádherné výsledky při řezání křídel. Snad vás stroj podobný strojům rodiny „Flinstounovy" osloví, nadchne a svými výsledky uspokojí až překvapí ... :-)                                                                                                                                   Výsledek vyřezaného křídla na Curtisse P-40 o rozpětí 208 cm a synovcovu spokojenost vidíte na posledním obrázku.                                                                           

Automatická

Automatická

dělička ploten polystyrenu
Úchytka

Úchytka

pily pro přeřezávání polystyrenu
Finální

Finální

výřez křídel 208 cm
Stroj při své nenáročnosti, jednoduchosti a levnosti je nenahraditelným pomocníkem a sám jen za našeho dohledu vyrábí /vypaluje, vyřezává/ křídla takové kvality, jakou bychom sami ani s pomocníkem zprvu určitě nikdy nedosáhli.

 

5. Automatická řezačka křídel - povýšení řezáním úhlů..

Tak jsem se rozhodl opět se s Vámi podělit o další možnosti "povýšení" automatické řezačky
nejen křídel z polystyrenu.
Jelikož jsem stále nebyl univezálností, ale zároveň jednoduchostí řezacího stroje spokojený, nedalo mi to, abych ještě nevychytal jeden z důležitých úkonů používaných ruční metodou s ne vždy ideálním výsledkem..
Tímto úkonem je zařezávání přesných úhlů křídel - např. vzepětí a nejen to..
Dříve jsem si udělal podobný přípravek pro řezání ručmo, který jsem pomocí tavné pistole lepil na pracovní desku - tehdy kusu lamina -laminované dřevotřísky.
To ovšem neslo spoustu nedokonalostí a příprav. Bylo nutné nalepit tento přípravek souběžně a přesně s rovinou horní plochy a navíc šablony přesně proti sobě v pravém úhlu.
Korigovat a upravovat se to sice pomocí žehličky až do vyhovujícího stavu dalo, ale bylo to zbytečně zdlouhavé a navíc se musela pila tahat ručmo..
Tento přípravek jsem měl zhotovený z pozinkovaného plechu, aretovaný /zajišťovaný/ šroubkem s podložkovou hlavou /používaný např. u počítačů/.. Tento původní přípravek vidíte na obr.1
 Tak mě napadlo si svůj stůl zdokonalit a přenést tento přípravek na stůl automatické řezačky křídel, kterou jsem od A-Z popisoval v minulých číslech a to i v různých variantách..
Podotýkám, že tato metoda je vhodnější spíše pro rozebíratelnou variantu, což je pracovní deska, ale dá se použít i staršího pracovního stolu, kde nám nebude vadit nějaký ten otvor po jeho bocích pro rozebiratelnost, aby nám při ukončení požadované práce přípravky /úhloměry/ dále jen nezavazely.

Co budeme potřebovat:
2 ks plech cca 1,5 mm o rozměrech 200 x 75 mm
2 ks silný oboustranný cuprextit  /popř. plech 1,5 mm/ cca 200 x 24-30 mm (u mě 245mm)
2 ks šroub M3 nebo M4
2 ks matka křídlová M3 nebo M4
2 ks podložka
2 ks úhloměr č. 28203
6 ks modelářských dlouhých konektorů s dutinkami
2 ks drátku cca 0,4-0,6 mm o délce cca 17-20 mm
2 ks silný oboustranný cuprextit  /popř. plech 1,5 mm/ cca 25 x 24-30 mm
vteřinové lepidlo, silikonové lepidlo na akvária nebo oboustrannou širokou pásku, průhlednou pásku.. /Při pojišťovací aretaci pružinku, 2 ks šroubků s matkou. Cín, kapalinu na nerez či pozink a pájku.
Obr.1  Původní

Obr.1 Původní

úhlovací přípravek
Obr.2 Náčrt

Obr.2 Náčrt

nového úhlovacího přípravku
Obr.3  Hlavní

Obr.3 Hlavní

části úhlovače
Obr.4  Vodící

Obr.4 Vodící

ramena
Zhotovil jsem si nákres a upravil nějaké nedostatky, kterých jsem si během zhotovování řezacích úhloměrů všimnul.. Celkový nákres s úpravami vidíte na obr. 2
Nejprve jsem si nechal p. Karlem Gabrišem vyřezat podle výkresu z plechu /v mém případě nerezového 1,5mm/ dvě hlavní části ve tvaru písmene P jak je vidět na obr. 3, kde poloměr kružnice odpovídá poloměru plastového úhloměru č.28203. Dá se koupit v papírnictví za cca 7Kč, za mých mladých let z tvrdého papíru za 0,5haléřů nebo stejně silný celuloidový za 10 haléřů.. To je panečku nárůst ceny! :-D    Jen jsem se musel pousmát..
Vodorovnou část přípravku jsem záměrně udělal širší než je celková tloušťka desky stolu, aby bylo snazší po dokončení práce přípravek sejmout a uložit. Taktéž zahloubení na hlavní nerezové části má opodstatnění, neboť řezný drát musí při doříznutí sklouznout pod úroveň horní části desky stolu.
Další částí je nastavitelné aretovatelné vodící rameno pro řezný drát. Zde bereme v potaz především to, s jakou maximální šíří polystyrenu či XPS plánujeme do budoucna pracovat - v mém případě jsem zvolil 140 mm, tudíž celková délka ramene se rovná výpočtu tloušťky
materiálu /140 mm/ + zaváděcí minimum na odporový drát pily /5mm/ + vzdálenost od dořezu k ose /šroubku/ cca 7 mm + poloměr úhloměru /61 mm/ + aretovací část cca 15-20 mm, dle vámi zvoleného způsobu.
 Vodící rameno jsem zhotovil z /nejlépe oboustranného/ cuprextitu se silnou 1,5 mm textitovou /laminátovou/ středovou vrstvou pro co nejmenší vyhýbání při řezání ostrých úhlů obr.4.
Dnes již uvažuji, že si toto rameno zdokonalím a znovu zhotovím z buď nerezového nebo pozinkovaného plechu. Sice mě doposud vodící ramena nezklamala, ale musí se dodržet stejnoměrné /vyvážené/ umístění pily, aby tzv. neklouzala do stran a ramena se nekývala do stran s ní..
Zatím tuto možnost ale odkládám, pro velmi špatnou možnost zhotovení 1 mm drážky a jejího vyhlazení pro hladký kluz řezacího drátu.
Obr.5  Vodítka

Obr.5 Vodítka

se zobrazovacím polem s drátkem
Obr.6  Detail

Obr.6 Detail

konektoru
Obr.7  Napájený

Obr.7 Napájený

konektor
Obr.8  Komplet

Obr.8 Komplet

sestava úhloměrů
Pokud máme polotovary připravené, pustíme se do práce. Nejprve vezmeme hlavní části pomyslného písmene P a přes celou délku si narýsujeme vodorovnou osu uprostřed a svislou osu dolů ke středu bříška /půlkruhu/ v pravém úhlu /90°/. Nezapomeneme druhou hlavní část otočit zrcadlově a opatříme ji též osami. Na vodorovnou osu obou si narýsujeme v přesných vzdálenostech body pro otvory uchycení k pracovnímu stolu. Vyvrtáme všechny tyto otvory vrtákem ø 4 mm, včetně osy vodícího ramene dle zvolených šroubků s křídlovými
matkami /ø 3 nebo 4 mm/. Taktéž si narýsujeme podélnou středovou osu vodícího ramene a podle propočtů nebo předlohy zhotovíme drážku 1 mm pro řezný drát a vyvrtáme otvor pro nasazení, opět podle zvolených šroubků s křídlovými matkami  /ø 3 nebo 4 mm/..
Dále si vyřízneme ve vhodné vzdálenosti od bodu /otvoru/ uchycení okénko pro možnost zobrazení úhlů. Zezadu v ose okénka vytvoříme např. trojúhelníkovým jehlovým pilníčkem zářezy cca 1 mm hluboké a 5 mm dlouhé /na každou stranu/ pro pozdější vlepení tenkého drátku jako ukazatele úhlu obr.5.
Po odvrtání otvorů nejprve pomocí cínu, pájky a pájecí kapaliny naletujeme konektory /samce/ do tří otvorů v podélné ose hlavních částí /P/ obr.6 a 7.
Než začneme s letováním druhé, použijeme ji na obě nebo více stran pracovního stolu  jako šablonu k přesnému předvrtání otvorů na dutinky, do kterých se později budou konektory zasouvat.
Po dokončení navrtání stolu opět naletujeme do této hlavní části konektory tak, aby byly zrcadlově proti předešlým. Naletujeme /popř. navaříme/ šroubek pro držení vodícího ramene.
Po odbroušení a zahlazení cínu a sváru přistoupíme k nalepení úhloměru. Ten zastřihneme či zařízneme přesně na ryskách 180° vpravo i vlevo, /můžeme obstřihnout čísla, ale není nutné/.
Nalepíme oboustrannou páskou nebo tenkou vrstvou silikonového lepidla odstřižený úhloměr tak, aby narýsovaná jak vodorovná, tak svislá osa byly přesně na ryskách /0°, 90°, 180°/, tudíž šroubek který bude držet rameno bude přesně uprostřed. Pro pozdější neodírání číslic pohyby ramen při nastavování doporučuji přelepit úhloměr průhlednou páskou nebo přetřít lakem, který nerozpustí číslice /nutno vyzkoušet/. Tím máme hlavní část hotovou.
Vodící rameno je trošku oříškem, ale při troše vůle není až tak zle.. Po narýsování a odvrtání vhodného otvoru jak na uchycení, tak pro dopilování okénka do čtverce přistoupíme k řezání drážky. Použijeme dva plátky pilky na železo a to takové, které mají jednu stranu rovnou a druhou zubatou. Jednu tou hladkou stranou přiložíme kousek pod podélnou osu a pevně uchytíme ve svěráku. Druhým pootočeným v pilce řežeme drážku podél vodící hrany plátku ve svěráku. Řezný plátek jsem na brusce zbavil šraňku /zvlnění/, čímž se mi podařilo vytvořit drážku 1 mm..
Po vyřezání drážek vytvoříme pomocí jehlového trojúhelníkového pilníčku zářezy v okénku v podélné ose tak, aby byl drátek zarovno s povrchem nebo mírně zapuštěný. Tento potom zakápneme vteřinovým lepidlem.
Tím máme zhotovený komplet pro sestavení jako na obr.8
Obr.9 Sestavené

Obr.9 Sestavené

úhloměry
Obr.10  Detail

Obr.10 Detail

rychlopojistky
Obr.11  Jiný

Obr.11 Jiný

pohled na rychlopojistku
Obr.12  Detail

Obr.12 Detail

oletování dutinky drátem
Rameno nasadíme přes vhodně vysokou podložku na šroub a dotáhneme křídlovkou obr.9. Pokud máme zájem ještě dotvořit pojistnou aretaci, tak naletujeme přes vhodnou výšku cínu či měděného drátu / síla hlavní části + lepidla + pásky/ malý kousek oboustranného cuprextitu tak, aby přesahoval zezadu přes oblouk hlavní části.
Ve vhodné vzdálenosti provrtáme přes oba otvor ø 3 mm. Od zadu prostrčíme šroubek a teď jsou dvě možnosti.. V případě mosazného, nerezového nebo pájitelného jej připájíme zezadu ke cuprextitu a zajišťujeme opět zepředu křídlovou matkou nebo nelze-li pájet, použijeme delší šroubek, prostrčíme opět odzadu, nasuneme pružinku, podložku a matičku obr.10.
Při seřizování stiskneme matičku přes pružinku, čímž se sevření povolí, nastavíme požadovaný úhel a povolíme, čímž se rameno opět zajistí obr.11.
Možností je více, např. svorkou, kolíčkem apod..
No a již zbývá jen pracovní stůl a dutinky. Dutinky nasuneme pevně na konektory. Spirálovitě nebo sporadicky naletujeme zvenčí po obvodě tenký drátek, který nám po zatvrdnutí lepidla ve stole zamezí vytrhnutí konektoru při oddělávání úhlovací pomůcky obr.12.
Do otvorů nalijeme kvalitní a pevné lepidlo /např. dvousložkovou pryskyřici/, přípravek nasuneme do otvorů a přesně doladíme, aby byl v ose s deskou stolu. Dbáme na to, abychom si vzájemně neslepili konektory k sobě. Lze použít tenký pásek pásky apod. Po zatvrdnutí můžeme tahem úhlovací pomůcku vysunout za přečnívající část nahoře i vespod.
Tím jsme připraveni k řezání úhlů. Jak řezat, to již je asi všem jasné...
Na úhloměrech si nastavíme požadované úhly, položíme polystyren na stůl, drát pily nasuneme na obou krajích do drážek, vystředíme pilu, zapneme napájení a již jen sledujeme, jak nám pila řeže obr.13.
Pila může být jak zavěšena shora a tlačit svojí váhou, tak i opačně řezným drátem nahoru a tzv. táhnout dolů, jen je potřeba mít dolů dostatek místa aby se pila před dořezem nezastavila o zem.
 Věřím, že i vám se tato maličkost k pile zalíbí a bude třeba i v budoucnu hodit..
Co popřát?! Ať se Vám všem modelářům jen a jen daří !!
Obr.13  Použití

Obr.13 Použití

při řezání úhlů..
.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one